Víkend s Pricátkem

Víkend s Princátkem

Hory, sníh, romantika. Selfie, které jsou dokonalé i bez selfie tyče.
Jsem krásná, učesaná, namalovaná Femme Fatale s vlhnoucím okem.
Princátko je přesně o dvacet let mladší. Jeho italský styl vousů je odzbrojují, hipster z něho nebude.
Hipster je out.
Tělo řeckého boha, výška až k nebesům.
----
Výřivka a sauna.
Zjišťuji, že nákup sportovního prádla před odjezdem není dobrá varianta.
Někde jsem nechala plavky a tak jsem zabalila podprsenku do fitka, která z prsou dělá dvě placky. Růžové sportovní kalhotky, u kterých jsem se obávala, že mi budou malé a zdůrazní mé nebřišní svaly udělaly pravý opak. Mohu si je natáhnout až pod prsa.
Ve výřivce si plavou skoro až k hladině a já si připadám jak balón, který odletí.
Vzdávám to.Jdu na Evu a tvářím se, že je to má přirozenost. Zjišťuji, kdy jsem potkala holítko na intimních místech a jestli můj vypěstovaný vzor odpovídá tvaru srdce. Je to tam.
-----
Kulečník a hudba.
Po druhém malém pivu mi padá ramínko od trika, ukazuje se mé nádherné rameno a naznačuje mou podprsenku, která je pokrytá srdíčky. Teď ještě stačí zamrkat očima a je to tam.
Princátko má tágo mezi nohama a náruživě tancuje.
----
Večer na pokoji.
Pokoj spí a já nemůžu usnout. Bolí mě žalůdek, hodně alkoholu, málo nealka. 3x 2 dcl červeného vína, jedno pivo, svařák a dvě zmiňovaná malá piva. Nohy mě bolí. Odřené paty a prsty u nohou necítím. Šla jsem na tůru v botách o dvě čísla menší. Princátko je nosilo v prváku a teď mu noha vyrostla.
Moje dcerka se otáčí v posteli. Princátko ze zvyku šátrá v posteli a mě přepadá panika.
Z Femme Fatale se stala ženská, která nemůže usnout, protože by z těla mohl ujít zvuk, který se ve slušné společnosti nevydává.
A tak kontroluji jestli Princátko spí. Spí, jenže pořád se vrtí a nechrápe. Když nechrápe, co když má slabé spaní?
Dcerka mluví ze spaní a já dvakrát za noc vstávám a odcházím na toaletu.
Snad už usnu.
----
Ráno
Smějeme se v posteli, fotíme fotku, kdy se Princátko schovává a dělá že spí, moje dcera z druhé strany se kření.
Snažím se vyfotit tak, abych neměla druhou hlavu. Oba prskají smíchy.
Podprsenku si navlékám v pokoji v otevřeném prostoru.
Princátko za rohem si obléká spodní prádlo (nenosí slipy, dost dobrý)
Má pětileté dcera si v koupelně dělá makeup a zároveň každých pět minut volá do vedlejšího pokoje
"Už jdeme. Princátko je ve sprše. Ne,nechce si vzít oteplováky"
Odcházím do napadeného sněhu v kozačkách, které jsou semišové. Už nepůjdu v malých botách.
Princátko je syn mojí kamarádky. Z dámské jízdy se stala párová seance plus má dcerka.
Princátko dopřálo své mamince a mé kamarádce romantickou noc se svým partnerem. Je fakt trapný, aby dospělý syn dělal křena své mámě.
A moje dcerka rozhodla, že kluk a holka spí spolu v posteli.
A tak jsem se dostala do postele o dvacet let s mladším Princátkem. Princátko znám tři roky.
----
"Princátko, uděláme super fotky. Pořád si ze mě dělají legraci kde mám krále a rytíře"
"Jasně"
O pět hodin později
"Vidíš co mám na sobě? Tak v tomhle půjdu k posteli. Svleču se a až se ráno probudíš, budu zase oblečená. Já jsem si nevzala košily a nepočítala jsem s tím, že budu s tebou spát"
Celý stůl vyprskne a kamarádka říká:
"Když jsme spolu byly naposledy tak si měla pyžamo s Mykymauzem"
"Jo, to měla, nemůžu ho najít. Jako moje geniální boty na hory"

Vypadly mi zuby

Od mala se učíme: čistit si zuby 2x denně. Používat mezizubní nit. Usmát se tak, že vysvitne slunce i ve tmě.

Nesnáším lidi bez zubů. Mám úchylku, že zuby musí být dokonalý.
A tak moje genetická řada způsobila, že jsem měla zuby menší a menší.
Naběhla jsem k zubaři, utratila jsem nehoráznou sumu peněz za zuby a smála se na celý svět.
Letos se moje zuby rozhodly, že potřebují revizi.
Jakmile jsem vyprskla, vyprskla jsem i zuby.
Poprvé se mi to stalo v léťe v bazénu.
Zakřičela jsem " nehýbejte se!"
Zuby jsem našla.
Odjela jsem na dovolenou.
Plavu si to jako dáma v bazénu a je to tu zase. Rozesměju se a zuby padají ke dnu.
Kamarádka dle mého výrazu, zjistí, že je něco v nepořádku. Připlave ke mně.
"Co je?"
"Nemám zuby, nechci se potopit a namočit si hlavu"
"Já pro ně doplavu"
Kamarádka se vynoří.
"Já neumím ve vodě otevřít oči"
Prskám smíchy a čekám, že přijdu i o druhou část zubů. Jedna dámička co chce mít suchou hlavu a druhá co neotevře oči ve vodě. Dole u dna je třicet tisíc.
Moje hlava přemýšli, ano naberu je prsty u nohou a bude to.
---
O pár měsíců později.
Jdu nakupovat s kamarádkou. Zaplatím u pokladny. Pokladník je bodrý chlapík. Vyprsknu smíchy. Zuby jdou k zemi. Rudnu a rychle jdu pod pult.V ruce držím poklad a snažím se ho nasadit, rychle odcházím.
Má rychlá chůze, moje rudost v obličeji nepomáhají k tomu abych to zvládla.
Zuby znovu padají, odráží se o dlaždice a skončí pod přepravkou u vchodu. Klekám si na čtyři. Už nejsem rudá, už jsem nachová.
Šmátrám a mám je.
Od vchodu slyším burácivý smích.
Opouštím obchod.
"Čemu se tak směješ?" Ptám se kamarádky.
"Stáli tam dva kluci a říkali: to musí být velké slevy, že klečí na kolenou"
A od té doby mám mezeru mezi zubama

Našly jsme batoh!

Po půl roce, byl na stejném místě. To místo se jmenuje auto.

Batoh nebyl vidět, jelikož byl zavalen věcmi. Třeba teď s námi cestuje papiňák už 14 dní.

Uvidíme, kdy někam doputuje, zapomněla jsem místo určení.

V batohu byl objeven NEJSKVĚLEJŠÍ hřeben, který mi byl odepřen. 

"Mami, půjčím ti jiný" dostávám růžový kartáč se Sněhurkou, tahá.

Mám helmu na hlavě. Co znamená helma? To jsou vlasy přerostlé, které mají každý konec jinde. Nepotkaly se s kadeřnicí.

Sněhurkovským kartáčem oddělím patku.  Před zrcadlem zaplétám copánek. Zamotají se mi ruce, otočím se zády k zrcadlu a dokážu to!

Copánek si zastrčím za ucho.

Kde je ten efekt modelky, která má zapletené všechny vlasy do copů? Modelka se nekoná.

Kouká na mě čtyřicítka s vaky pod očima, protože se před dvaceti minutami probudila.

Rozpustím copánek a za stejné ucho si zastrčím patku, malovat se budu v kavárně, to by nevydrželo přesun městskou dopravou.

Dcerka nadšeně skládá věci do Sokola. V první kapse batohu průhledná řasenka a mazátko.

Hřeben, který mi NEpůjčila, kapesníky. Druhá kapsa tenisky, triko. Je dobrá, má systém.

Po včerejším rozhovoru se školní psycholožkou, která jí sdělila: „super! Musí do školy“ se začala chovat jako školák. Večer si dokonce složila věci na místo a já jsem nemusela hledat obrácené punčocháče s kalhotama v okruhu 20 metrů.

Jsem na ní náležitě pyšná.

To nám ten život, ale bude krásně plynout. Věci na svém místě, žádný chaos.

Oblékám se. 

Moje kostkovaná sukně je nádherná. Jsem princezna. 

Nehodí se mi k tomu moje triko ve stylu flek, puntík, čára. Vzpomenu si, že kabát je jinde. Přijela jsem v lyžařské bundě.

Kombinace : copánek za uchem, podzimní hnědé kozačky do barvy sukně a na tom lyžařská bunda?

Chocholouška by to chtělo.

Sundavám sukni a beru si kaliopky, ty se tváří, že černobílá kostka k šedivému svetru je ta správná kombinace.

Beru noťas, dítě a šlapeme.

Všude sníh, paráda.

Za chvíli na mých semišových kozačkách je mokrá špička. Proč, když mám impregnaci na boty, proč jsem jí nepoužila?

Mlha předemnou, mlha zamnou.

Vidím zřetelně jen kostky na chodníku. Aha, brýle zapadaly sněhem na stolku před domem. Asi by chtělo sníh odházet a brýle nosit sebou.

„Proč nejedeme autem?“

„Protože, když zaparkujeme, tak nám odtáhnou auto na dva, tři dny. Je to drahý koníček.“

V tramvaji stojím nad dcerkou, cpu do ní toust a nechávám zapít vodou, hledám jelení lůj na rty. Noťas stojí na zemi. Já vlaju dle pohybu tramvaje.

Projdu několik sněhových kalamit a odpadává mi ruka. Tahat sebou 15 kg v brašně noťasu, není geniální.

V létě jsem si koupila krásný malý noťásek, takový lehoučký , jen do kabelky. Já ho ztratila!

Další tramvaj a další přesun. Přeskakuju ladně kopu sněhu a jsem ve vozovce, auto přibrzdilo. Tramvaj jede rychlostí rychlíku, to nedoběhnu.

Zvedám telefon a volám kadeřnici.

Záda se hlásí o slovo, dobře nebudu dělat tůru s noťasem. Dobře, budu mít rozum.

Vstupuji do nákupního centra. Mají slevy. Prozkoumávám stíny, ty by dcerka určitě potřebovala. Nekoukám se na barevnost, koukám se na gramáž, jestli to ještě unesu.

Neunesu.

Nechám šminky šminkama.

Co z toho plyne?

Když jsem našla batoh, musím najít noťas!

A jsem zvědavá, jak nám oběma dlouho vydrží „školní režim“

Karkulka na horách

Jedu do hor. Vzpomenu si na zimní pneumatiky. Zadní guma je letní, během čtrnácti dnů se 2x píchla. Přemýšlím, jestli tři zimní gumy zvládnou zachránit jednu letní, zvládnou. Prostě MUSÍ!

Přijedeme s dcerkou na místo, žádné otázky typu „ Kdy už tam budem? „

Stačí říct "hory jsou daleko"

M. nás vítá a posílá nás dalších 5 km na zimní stadion. Dcerka si poprvé nazouvá brusle. Já po patnácti letech. Brusle jsou o dvě čísla menší. Musím. Řekla jsem, že umím bruslit! 

Boty si nemůžu utáhnout, protože přijdu o prsty u nohou a taky o kotníky. Vcházím na led. Teda nevcházím, držím se mantinelu. Viděli jste Chaplina? Jsem Chaplin. Snažím se udržet na železech s vroubky, dle zákonitosti musí být železa rovně. 

Jinak nepojedu.

„Já jsem po patnácti letech na bruslích“

Instruktorka komentuje „ to se nezapomíná“

Má pravdu, obkročmo, nohy ve tvaru stanu a já jedu.

Po 30 minutách sundavám brusle a fandím z lavičky, přišla jsem o malíčky u nohou. Nevadí, ukázala jsem, že ve 41 letech umím bruslit a líp než dcerka. Moje vítězství!

Zjišťuji, že i dámy jezdí v „canadách“ tak to je jasný! Koupím si canady a potom můžu jezdit pořád  a nemusím mít komplex z toho, že má ladná nožka velikosti 43 se do bruslí nevejde.

------

„M. jedeme nazpátek, pojď na pivo“  dokážu si představit jak má na nohou teplé ponožky, culík a kraťasy. „ Počkej podívám se na net, co je tady za hospody. Je tady herna“

„Já nemůžu s dítětem do herny“  to je tak, když se čtyřicítky orientují v čase a prostoru.

Parkujeme, na náměstí je Pizzerie, tam by mohli mít pivo. Jedno pivo a kofola se zakrouceným brčkem. Víc k životu nepotřebuju. Úžasný, na horách s pivem,jooo.

„Proč máš tak hezký videa a já ne?“ ptá se M.

Koukáme se na telefon a do telefonu. Vysvětluju, že s kapacitou 1MB se nic natočit nedá.

„Musíš si koupit nový telefon“

Tím komunikace na téma telefon končí. M. používá telefon k hovorům, teda zrovna, když ho najde a zvedne vám ho. Maily, FB řeší na pc. Není zasáhnutá instagramem, youtube, informacemi. Nepotřebuje je ve svém světě.   

Při uspávání dcerky usínám, žádný mejdlo nebude. Čtyřicítky na flámu? Jasné, velká zábava.

-----

Ráno jedeme lyžovat.

Příprava v koupelně se prodlouží o dalších 5 minut.

„Kdyby nám máma chtěla udělat selfíčko, tak já se namaluju“

Běžím do koupelny, půjčuji si makeup, stíny a řasenku. Přece nebudu na selfíčku jediná neupravená?

„Co to máš za boty?“

„Crosky, já jsem nenašla žádné zimní.“

„Kde máš čepici a rukavice?“

„Aha, to jsem taky zapomněla“

Dcerka má všechno, maminka nic.

Oblékám si čepici. Pánská, hnědá s bambulí. Ozve se smích. „mami, ty vypadáš“   vyndavám si patku.

Vystupujeme z aut.

„ty si myslíš, že takhle sbalíš chlapa?“ M. má na noze kozačky, já je nechala v autě, protože moje krásné podzimní mají tak kluzkou podrážku, že bych hodila tygra.

Rozhlédnu se okolo sebe.

„Se podívej, všichni jsou oblečení jako já“

Jen na jeden malý detail, nemají croksky a mají horké boty.

Dcerka sbalila instruktora a jde lyžovat.

Sedáme do proskleného baru, dávám si cider a mám pocit: jsem na horách!

„Proč si tak růžová a máš na sobě šupiny?“

„To je tvůj makeup, já nevím“

„ty máš suchou pleť, nenamazala si se před tím?“

„Ne“

Má představa dokonalých selfí na horách se vytratila. Budu zase vypadat, že jsem se namalovala z leknutí. Snažím se vykloubit palec, aby se mi fotka povedla. Super, jen tam nemám část hlavy. To nevadí, protože čepice mi zbořila můj účes a zrovna nemůžu házet loknama.

Instruktor veze dcerku v náručí a dělá s ní blbiny.

Ještě se s ním fotí a on se loučí „přijed´zase“ jmenuje se Pája.

--------

Vracíme se a směr sauna.

Sauna je skvělá věc, miluju jí. Todle je jiná sauna. Na 8x3 m je 16 lidí, z toho 12 je mužů. Dcera si sedá na nejspodnější lavičku. Mám důvod mít sklopenou hlavu, protože můžu dělat, že si povídám a nemám před sebou penisy ve všech velikostech a tvarů.

Přemýšlím o pubertálních měření.

Když je penis o velikosti 4 cm zvětší se až 7x? Jak to bylo? Když má 7 cm zvětší se jen 3x?

Dělám, že tam nejsem a čekám, kdy dcerka začne komentovat a ptát se. Nic. Dělá, že jí to nezajímá.

Všímám si, že prozkoumala všechna přirození. Čekám, kdy se zeptá „ proč je každý jiný?“

Vrací se podruhé do sauny. Ručník si dává pod sebe, už není zabalená, aby jí nikdo neviděl.  Aklimatizovala se.

I já jsem se zaklimatizovala. Pán s bříškem jde proti mně a dává si ruce křížem. Nedává si je na prsa.

Hlavou mi prolétne myšlenka, ano to je ten s nejmenším penisem a největším břichem. 

Ledový bazén a M. v něm. 

Plavající, vřískající a komentující „ vidíš, to mě nenapadlo, že mně vyplavou prsa k hladině“

Myslím si něco o fyzice: těleso ponořené do kapaliny ….  a kejvám hlavou.

Jo, objevily jsme zeměkouli. Prsa jdou k hladině a penis po vstoupení z bazénu přestane být penisem.

Už se těším na další výlet.