Vypadly mi zuby

Od mala se učíme: čistit si zuby 2x denně. Používat mezizubní nit. Usmát se tak, že vysvitne slunce i ve tmě.

Nesnáším lidi bez zubů. Mám úchylku, že zuby musí být dokonalý.
A tak moje genetická řada způsobila, že jsem měla zuby menší a menší.
Naběhla jsem k zubaři, utratila jsem nehoráznou sumu peněz za zuby a smála se na celý svět.
Letos se moje zuby rozhodly, že potřebují revizi.
Jakmile jsem vyprskla, vyprskla jsem i zuby.
Poprvé se mi to stalo v léťe v bazénu.
Zakřičela jsem " nehýbejte se!"
Zuby jsem našla.
Odjela jsem na dovolenou.
Plavu si to jako dáma v bazénu a je to tu zase. Rozesměju se a zuby padají ke dnu.
Kamarádka dle mého výrazu, zjistí, že je něco v nepořádku. Připlave ke mně.
"Co je?"
"Nemám zuby, nechci se potopit a namočit si hlavu"
"Já pro ně doplavu"
Kamarádka se vynoří.
"Já neumím ve vodě otevřít oči"
Prskám smíchy a čekám, že přijdu i o druhou část zubů. Jedna dámička co chce mít suchou hlavu a druhá co neotevře oči ve vodě. Dole u dna je třicet tisíc.
Moje hlava přemýšli, ano naberu je prsty u nohou a bude to.
---
O pár měsíců později.
Jdu nakupovat s kamarádkou. Zaplatím u pokladny. Pokladník je bodrý chlapík. Vyprsknu smíchy. Zuby jdou k zemi. Rudnu a rychle jdu pod pult.V ruce držím poklad a snažím se ho nasadit, rychle odcházím.
Má rychlá chůze, moje rudost v obličeji nepomáhají k tomu abych to zvládla.
Zuby znovu padají, odráží se o dlaždice a skončí pod přepravkou u vchodu. Klekám si na čtyři. Už nejsem rudá, už jsem nachová.
Šmátrám a mám je.
Od vchodu slyším burácivý smích.
Opouštím obchod.
"Čemu se tak směješ?" Ptám se kamarádky.
"Stáli tam dva kluci a říkali: to musí být velké slevy, že klečí na kolenou"
A od té doby mám mezeru mezi zubama